Povídání od Marty



Bohyně Veronika


Poznáte, když jde po ulici Bohyně? To není ta přibarvená zrzka šik střihu a pěkného oblečení. To je ta dáma, jejíž nespoutané vlasy pročesává vítr, jejíž chůze připomíná tanec, jejíž oči jsou jako dva plamínky, které prozáří všechno, na co pohlédnou. To je ta, kvůli které v posvátné úctě všechno utichá, muži zůstávají stát a bojí se pohnout, aby jí nevyplašili. Cítí z ní život. Cítí její dokonalost. Cítí, že i oni se v její blízkosti stávají dokonalými. Není mnoho takových dam.
Jednu takovou znám. Je to moje kamarádka. Pozvala jsem jí na masáž - na tantrickou masáž. Chtěla jsem jí vzdát hold a vyjádřit svůj hluboký obdiv k její osobě. Zabalila jsem jí do něžných doteků a rozproudila v ní mojí energii a ve mně tu její. Nebyla jsem to já a nebyla to ani ona. Byly jsme jedna. V měsíčním světle jsme vytvořily překrásný obraz. Až se někdy zadíváte na měsíc, uvidíte nás tam a ucítíte tu dokonalost.


Zpět do galerie