Povídání od Marty



Šípková Růženka


Včera jsem mému muži svěřila svou velmi dobrou kamarádku. Chtěla si zažít tantrickou masáž. Byl to pro ni naprosto nevšední zážitek, který bude ještě dlouho ve své dosud velmi konzervativní mysli zpracovávat. Jsem na ní pyšná, že v sobě našla tu odvahu.
Známe se už léta. Dřímá v ní veliká bohyně. Já to vím. Tenkrát u moře jsem ji viděla vystupovat z vln. Jedině ta průzračná voda s tyrkysovým nádechem, žhavé slunce, vůně borovic, cikády a jižanský temperament dokázal rozpustit všechny její myšlenky a nechat se unášet…byl to ale jen krátký okamžik.
Pak přicházel jeden trn za druhým a naše Šípková Růženka na dlouhé roky usnula. Její duše zarostla neprostupnou houštinou její věčně tlachající mysli. Druhý den jsme si o masáži povídali. Díky její výmluvnosti jsem měla možnost nahlédnout do jejího nitra a vcítit se do člověka, který si podobnou masáž zažívá poprvé.
Bylo toho tam hodně. Pěkný guláš. Krásný. Divný. Rajcovní. Nezvyklý. Nesdělitelný. Silný. Neuchopitelný. Řekla toho spoustu, ale jedna věta mi doteď zní v uších. „Já jsem se bála vzrušit." Tak takhle by to nešlo. Tohle musím vytroubit do světa. Celý princip tantry spočívá v tom, že je člověk vzrušený. To je ta síla, která vypíná mysl, která nemilosrdně kosí všechno to pichlavé křoví a razí cestu k ní - ke spící bohyni.
Její probuzení pak čeká na toho, kdo ji dokáže milovat, i přestože spí. Je dobré tu cestu usnadnit. Někteří rytíři se vysílí marným bojem s nekonečným křovím nesmyslných myšlenek a obav. O bohyni přestanou mít zájem a jdou tam, kde se jim cesta zdá snazší.
Ale chápu to. Nejsme zvyklí projevovat emoce, natož něco tak intimního jako je naše vzrušení. Už od malička jsme zvyklý jakékoliv projevy našeho já potlačovat. Masér je člověk, kterého vlastně neznáte. Je těžké se hned napoprvé zcela uvolnit. Uvěřit, že opravdu neublíží. Že vaše vzrušení je jeho radost. Že se není za co stydět. Že to je přirozené a žádoucí. Že vaše vzrušení je spousta energie, kterou mu mimoděk předáte…a on se pak cítí naplněný a šťastný.

Děkuji svému muži i Marcelce


Zpět na úvod