Povídání od Marty



Antikoncepce


Dovolte mi prosím jednu úvahu na téma hormonální antikoncepce. Na internetu jsou diskuse na téma, zda může ovlivnit chování ženy či ne. V zásadě je úvaha na toto téma holý nesmysl. Je to stejné, jako bychom se ptali, jestli nohy mohou ovlivnit chůzi ženy. Díky nohám chodíme, díky hormonům prožíváme. Opravdu jsou ženy z Venuše a muži z Marsu? Opravdu není možné, aby se mužský a ženský svět protnul - splynul v jeden celek? Aby žena zcela porozuměla muži a muž bez výhrad porozuměl ženě? Opravdu je nutné, aby mezi pohlavími vždy šlo o jakýsi kompromis, který za sebou zanechává jen černé díry a pocit nepochopení? Není. V každé ženě je kus muže, v každém muži je kus ženy. Díky tomu jsme schopní porozumět si navzájem - sjednotit se v jednu bytost. Všichni jsme se narodili na Zemi!!! Jak s tím souvisí hormonální antikoncepce?
Víc, než si dokážeme zdravým rozumem připustit. Malá neškodná pilulka způsobí, že se z ženy vytratí ten malý kousek muže. Žena zablokuje jeden jediný kanál, který ji spojuje s mužem a zůstane jen pocit naprostého nepochopení na obou stranách.
A jak na to reagují muži? Jejich vnitřní žena nemá kam vysílat, je umlčena. Nastupuje ryze mužská energie, síla, agresivita. Dvě silné polarity, které se nedokážou spojit v jeden celek. Žijí vedle sebe jako rozkrojený krajíc chleba. Naráží do sebe jako příboj do skalisek. Ano, dá se s tím žít. Není to nic, co by ohrozilo náš druh. Ale chybí základní esence. Chybí nás kus samotných. Svádíme to jeden na druhého. Ženy, s vyhlídkou svobodného pohlavního styku, pošlapávají nejen sebe, ale i muže. Vztahy jsou čím dál bouřlivější a nestabilnější, muži zoufalejší a zoufalejší, ženy uplakanější a uplakanější. Svobodná cesta do pekla…
Jak jsem na to přišla? Když jsem si vzala po deseti letech bez hormonální antikoncepce dvě pilulky, které měly zabránit nechtěnému početí. Mazec. Už nikdy nechci cítit svého milovaného muže tak daleko jako těch 14 dní, než se ze mě ty ďábelské hormony vyplavily…


Zpět na úvod