Povídání od Marty




Bouře


Jarka a Kamil. Už jsem vám o nich psala. Dva mladí lidé, kteří se životem protloukají po svém. Jsou z Mostu. Být rodákem z tohoto města sebou nese určité stigma. Znáte někoho, kdo je z Mostu a neprovází ho jeden osobní karambol za druhým? Já ne. Ale to bude asi tím, že z Mostu znám lidi jen z jedné rodiny.
Tenkrát to byla nejvydařenější párová masáž, jakou jsme zažili. Viděli jsme se takhle pohromadě ve čtyřech poprvé a během pár hodin se mezi námi vytvořilo velmi silné pouto. Je smutné teď pozorovat, jak se vaše loďka potápí, a vy nešetříte slovy zloby vůči sobě.
Jarča se narodila z čisté lásky, když její mamce bylo šestnáct let. Už to samo o sobě v dnešní době má přídech něčeho mimořádného, něčeho, co se stalo, protože to tak vesmír chtěl. Jarčina dušička toužila po těchto dvou rodičích, kteří se tenkrát tolik milovali, dnes tolik nenávidí.
Jarka je strašně hodná holka. Citlivá. Otevřená. Svoje srdce nosí na dlani. Jenže nemá kotvu. Nemá kořeny. Byť sebemenší větřík jí začne unášet jinam, natož hotová bouře, do které vstoupila v momentě, kdy objevila tantru. Tantru, kterou vyučují lidé, jejichž nitra jsou v naprostém chaosu.
Kamil jí byl tou kotvou. Držel jí při zemi. Jeho láska byla čistá. Viděl v ní bohyni a její štěstí bylo jeho štěstím…láska jako z učebnice. Mnoho mužů by se mohlo od Kamila učit, jak milovat
Jarča do vztahu přinesla košaté finanční problémy. Stokrát nic by udolalo i vola. Kamil přestal ten nápor zvládat. Polovina jeho nemalého platu mizela v rukou insolvenčního správce. Dělal od rána do večera, a když nedělal v práci, hlídal malou, aby Jarča mohla jít do práce a vydělat něco málo do hodně napnutého rozpočtu. Navíc cítil, že se mu Jarka s každým tantrickým výletem do Prahy vzdaluje. Možná to párkrát přepísknul. Alkohol není dobrý sluha a ještě horší pán. Je to to nejjednodušší způsob, jak si na chvilku ulevit…dá se to pochopit.
A tak se stalo, co se stalo. Jarča se nechala bouří zanést do Bermudského trojúhelníku. Zaslepena pozlátkem tantry, transformace, do sebe nechala natáhnout chaotickou energii a totálně se v tom ztratila. Jarča tuší, ale zatím nevidí, že to co dělá, jí ubližuje. Že to není ona, kdo za ní jedná. Ale nedokáže se od toho odpoutat. Je to přece její cesta. Ona ví nejlíp, co má dělat!
Ano, Jarčo, je to tvoje cesta. Tvá duše věděla, že to nebude jednoduchý. Neboj, nic neděláš špatně. Hodně lidí tvé chování nechápe, hodně lidí tě asi odsuzuje. Já ne. Bez téhle bouře bys ten poklad nenašla. Věřím, že to všechno má smysl a je tu naděje…naděje, že se tvojí mamce z očí vytratí ten nekonečný smutek, že zase budeš tou Jarčou, kterou jsme tě poznali, že Kamil pochopí, jak velký potenciál v sobě nosí, že svou lásku k tobě nepromění v nenávist…že Terka má alespoň malou naději vystoupit z mosteckého stigmatu a prožít šťastný život!

Moc držím palce, aby na konci tohoto tunelu bylo skutečné světlo, nikoliv protijedoucí vlak…




Zpět do galerie