Povídání od Marty




Cesta ke svobodě


Někdy pozoruji ptáky a ve skrytu duše jim závidím jejich svobodu. Jak se volně vznáší nad krajinou a nějaká gravitace je jim zcela ukradená. Mám sto chutí převtělit se do jednoho z nich a zažít alespoň na chvilku ten pocit.
Chvíli si pohrávám s myšlenkou, jak se převtěluji do ptáka a už slyším svou paní mysl. Převtělit se do ptáka přece není možné. O co se tu snažíš?
Co si to dovoluje ta ženská marnivá? Copak ona o tom ví? Je tak přízemní. Nevěří ničemu, na co si nemůže sáhnout. Myslí si, že je základem všeho. Že existuje jen to, co Ona je schopná pojmout. Že je můj malý Bůh. A jak se vzteká, když se jí snažím odpojit. Nachází tisíc důvodů, proč to nejde. Ona se toho totiž z nějakého záhadného důvodu bojí. Brání se tomu. Ze všech sil křičí - NE - beze mě to nejde!!! Ty mě k životu potřebuješ!!!
Ano, potřebuji tě k životu, ale jsou chvíle, kdy překážíš. Proč bych se sakra nemohla převtělit do toho ptáka? No, dobře. Přestaneme bojovat. Nechám tě vypovídat. Však ty se unavíš.
Zírám do oblohy a nechávám myšlenky volně připlouvat a pak zase odplouvat. Na nic se nesoustředím. Poslouchám všudypřítomný zpěv ptáků a odpočívám.
Začíná se mi volněji dýchat. Moje hlava váží nejméně o půl kilogramu méně. Aha - povedlo se to. Myšlenky odpluly někam do neznáma a zůstal jen nekonečný klid. I samotná velká má paní mysl nakonec uznává, že není marné si na chvíli odpočinout. Odlehčit sama sobě a dát prostor i jiným částem mého bytí, mého já…a věřte tomu nebo ne - oni umí také mluvit…oni umí dokonce zpívat, jásat, radovat se…umí se napojit na to všechno, co je kolem nás. Na rozdíl od mysli nekladou žádné překážky, žádné hranice…dávají naprostou svobodu v prožívání. Můžete cokoliv na světě.
Pozoruji káně, které dokola krouží v mém zorném poli. Usedlo na stožár elektrického vedení. Navazuji s ním spojení. Na chvilku si prohodíme těla. Káně se přesouvá do mého těla na louce a já na stožár elektrického vedení. Ještě trochu váhám - teď a nebo nikdy - roztahuji půjčená křídla a pouštím se do volného prostoru. Letíííííím. A pak že to nejde! Díky, dravče!






Zpět do galerie