Povídání od Marty



Povídky pro dlouhou chvíli


Doma


Probouzím se v druhém týdnu svého cyklu. Jsem připravená počnout nový život a mé tělo to jasně dává najevo. V tomto období je těžké udržet nohy u sebe. A proč bych to taky dělala? Proč bych se tomu bránila? Počínat sice už nemám v plánu, ale proč si těch pár dní neužít. Síla, která se ve mně probouzí, je neskutečná. Deset let jsem denně zobala antikoncepci. Pomalu jsem v sobě zabíjela všechno přirozené. Až dnes mi dochází, jak moc tyhle zázračné pilule ženám ubližují, jak je degradují… ostatně jako spousta jiných věcí, které patří do „civilizovaného" světa. To se mě ale už naštěstí netýká - zvláště dnes, zvláště teď. Civilizovaný svět se může třeba postavit na hlavu. Já si teď budu užívat - budu šťastná, přirozená, uvolněná. A věřte tomu nebo ne - nikoho k tomu nepotřebuju - jen sama sebe.

Jsem tu sama. Pouštím si svojí oblíbenou hudbu. Začínám se probouzet. Boky se mi vlní a kusy oblečení pomalu dopadají na nejrůznější místa našeho domu. Cítím, že jsem dokonalá. Tady a teď. Žádné kdyby, žádné ale, žádné srovnání, žádný stud. Škoda, že se nedokážu stejně uvolnit, když je v místnosti někdo jiný. Zážitek by to byl pro všechny. Možná časem…
Stává se ze mě víla. Tančím, dotýkám se svého těla. Jsem na něj tak pyšná. Je krásné a hebké - moje! A kolik mi dokáže dát rozkoše.
Rozvíjím svou fantazii. Představuji si, že mě hladí další ruce - mužské. Není nad dotyky mužských rukou. Vyslovují tolik nevysloveného…To ve mně vyvolává příjemné pocity. Proměňuji se tentokrát v kočku. Vystrkuji svůj zadeček a toužím po kocourovi. Mohutné tlapy kocoura na mém pozadí je přesně to, po čem v tuto chvíli toužím. Klidně by mohl trochu vystrčit drápky…
Jsem si jistá, že jsem tu sama? Co když se někdo dívá? Co když mě celou dobu někdo pozoruje? Musí to být zajímavý pohled. Chci pokračovat v tomhle představení. Svoje tělo natočím k oknu. Hraju si sama se sebou. Má svatyně je jako hudební nástroj, který rozechvívá veškerou energii, která ve mně je. Uvnitř cítím horko a vlhko. Svému voyerovi odhaluji každé zákoutí. Vím, že i on má ruku v rozkroku a jednotvárnými pohyby stupňuje svoje vzrušení. Ten jeho pohled slintajícího pejska mě dostává. Nabízím mu svoje prsa. Cítím, jak je hladí svým nestydatým pohledem. Je mi ho trochu líto, že se na ně může jen koukat. Teď by dal celý svůj život za to, aby se s nimi mohl pomazlit, stejně jako to dělám teď já.
Zvonek. Panika. Nechávám voyera svému osudu a rychle si na sebe oblékám župan. Zatracený PPL. Vždycky přijede v tu nejméně vhodnou chvíli.
Spěchám otevřít a v hlavě mi běží scéna s voyerem. Kdyby ten mladík, co stojí za dveřmi, tušil, co tu provádím, možná by se zdržel o něco déle. Při podepisování převzetí balíčku se mi lehce rozepnul župan. Nechávám to tak. Chci ho trochu podráždit. Cítím jeho lehkou nervozitu. Je zřejmé, že pod županem nemám žádné oblečení. Navíc v mých očích moc dobře vidí, na co myslím, po čem toužím. Stačil by jeden jediný pohyb a stála bych tu nahá. Co by pak dělal? Ohnul by mě o zábradlí a šoupnul mi ho tam? Nebo by chtěl, abych ho vykouřila? Těžko říct, co se tomu pošťákovi honí hlavou.
No, dobře. Nechám si tě na příště. Svůj župan si přitáhnu k tělu, aby z něj nekoukalo nic navíc. Při loučení na něj svůdně mrknu, aby měl na cestě k další osamělé zákaznici o čem přemýšlet.
Pan voyer mezitím dostal podobu pošťáka a objevil se v obýváku. Stojí tam a čeká na mě. Je strašně vzrušený. Není svlečený. Jen kalhoty má rozepnuté a to, co se z nich tyčí, vypadá velmi lákavě - a nedočkavě. Opět se proměňuji v kočku. Vystrkuji zadek a pobízím svého kocoura. Jeho mohutné tlapy zkoumají můj zadek. Hýčkají ho jako poklad, jako velmi vzácný poklad.
Něco velkého nesměle ťuká na vrátka mojí svatyně. Jsem připravena. Otvírám. Vychutnávám si první okamžik našeho spojení. Už vím, proč jsem se narodila. „Vítej, pošťáku, voyere - teď mě dobře poslouchej. Chci cítit vášeň v každém tvém pohybu. Odevzdej se tomu zcela a bez výhrad!"
Na své kůži cítím, jak vystrkuje drápky. Konečně. Splýváme v jedno tělo. Má mysl se odpojuje a nechává se unášet v rytmu jeho pravidelných pohybů. Někdo to vnímá jako obyčejné přírazy. Ale já v tom dnes cítím víc. Je v tom všechno. Celá pravda prostá a jednoduchá. Má duše se rozpouští. Jsem přítomná v nekonečnu. Cítím ten okamžik, cítím tu energii, ten rytmus. Velký třesk. Z jedné jediné buňky se stávají dvě, ze dvou čtyři, ze čtyř osm…a je jedno, jestli je pondělí, úterý nebo pátek, jestli to je Bůh, vesmír nebo cokoliv jiného. Dotýkám se začátku i konce, stávám se vesmírem, Bohem nebo čímkoliv jiným a je to úžasný. Děkuju pošťáku, voyere.
Slyším jeho zrychlující se dech. Chce mě už postříkat? Proč ne? Umřela jsem, znovu se narodila. Všechno jsem během těch pár minut zažila. Beru ho rychle do pusy a s lehkým dávením spějeme ke společnému vyvrcholení. Bože je to nádhera!
A pak že je na masturbaci něco špatného :-)



Zpět do galerie