Povídání od Marty



Stromy a nevěra


Kráčím po cestě a pozoruji stromy. V zimě jsou tak nahaté. Možná proto je v tomhle ročním období cítím hodně blízko. Také mě pozorují. Působí na mě vyrovnaně - snad i šťastně. Je možné být šťastný, přitom se nepohnout z místa?
S Davidem a Lenkou jsme přátelé. Už dlouho. Vídáme se jen jednou za čas, ale naše propojení trvá, i když jsme od sebe daleko. Většina našich setkání dosud probíhala tak, že jsme si dáli pár piv, skleniček vína a klábosili o všem možném. To poslední setkání bylo jiné. Lenka a David v sobě našli odvahu a nechali se od nás namasírovat. Vlastně poprvé v životě jsem oba viděla nahé. Už v momentě, kdy jsme shodili šaty, se naše přátelství prohloubilo. Objala jsem oba a cítila jejich blízkost. Už nebylo třeba více slov.
Lenka je neskutečná žena. Má obrovskou vnitřní sílu. Na svých ramenech by s přehledem unesla tři Karlovy mosty. Karlovy mosty plné utrápených lidí. Všechny do jednoho by objala a dala jim naději. Lenka má tolik vnitřní síly, že nabyla dojmu, že není třeba odpočívat. Zastavit se, pro ni znamená odpadnout. Její únava je nekonečná. Možná proto neustále bojuje s ručičkou na váze. Její tělo si žádá odpočinek, kterého se soustavně nedostává. Tvoří si energetické rezervy. Matka rodu nesmí padnout. Za nic na světě nedá dopustit, aby selhala. Jsem si jistá, že když Lenka začne odpočívat, přestane řešit váhu. Tělo se navrátí do rovnováhy a bude se jí odměňovat. Bude jí děkovat a každé ráno zmizí jedna vráska. V její nádherné tváři se zase rozzáří slunce, které nás všechny bude hřát, i když bude zataženo.
David je nejštírovatější štír jakého znám. Spousta lidí ho nemůže vystát. I já jsem měla zpočátku problém skousnout jeho jedovaté poznámky a způsoby chování. Jeho energie je jako ohnivý meč. Stačí jediný pohled a probojuje se přesně tam, kam potřebuje. Příteli do srdce, nepříteli k nejslabšímu místu, ženě mezi nohy.
Masáž dokáže navodit atmosféru, při které se lidé začnou otevírat. Davidův a Lenky prožitek pootevřel vrátka něčemu, co už delší dobu viselo nad jejich vztahem jako černá mračna. Spustil se na nás hotový déšť jeho slov. David mluvil bez emocí, upřímně a bez přemýšlení. Strašně toužil nasávat energii jiných žen. Chtěl mít svůj harém - jako před tím než poznal Lenku. Jenže v sázce bylo moc. Měl strach, že nevěra by mohla zničit to, na čem mu nejvíc na světě záleží - jejich rodinu. Jeho mysl byla paralyzována. Nebylo úniku.
Tíha nevysloveného je mnohdy těžší než vyslovené samo. Lenka neříkala nic. Nesoudila. Vyslechla a pochopila…
Touha dotýkat se jiných lidských bytostí není známkou nedokonalosti ať už její nebo jejího muže. Je to přirozená potřeba všech lidí. Nejen mužů. Je to elixír života, který si naprosto nesmyslně odpíráme. Dát sobě a svému partnerovi svobodu, je ten největší luxus, který si může dopřát každý. Nejde to hned a občas to i zabolí. Ale stojí za tu námahu. Je to odvážné, ale není to nebezpečné. Svoboda je cesta k důvěře. Důvěra je cesta ke svobodě.
Na zahradě nám stojí dvě staré lípy. Někdy mi připomínají mě s Danem. Jsou to silné stromy, dva svobodní jedinci navždy srostlí svými kořeny i korunou. Není energie, která by tyto stromy rozdělila. Naopak. Každý příliv nové energie, ať už je to déšť, vichřice či hřejivé sluneční paprsky jejich propojení prohlubuje.
Ano, je to možné. Stát na jednom místě, přitom být šťastný. Stát na jednom místě a právě proto být šťastný.



Zpět do galerie