Povídání od Marty



Brouk v hlavě


Je to jako závaží. Brouk v hlavě. Někdy se objeví jako nepříjemný pocit, jako varování a zase zmizí. Dnes ale přišel démon sám. Sama jsem ho pozvala. Jedině tak se s ním mohu znovu utkat. Slábne už jen tím, že se objeví ve dveřích…vyhráno, však ještě není.
Tenkrát to moc bolelo. Moje srdce se v pudu sebezáchovy proměnilo ve skálu. Byla jsem raněná a oni mě tam nechali ležet. Hysterka. Tak už se seber, holka! Vzpomínku jsem založila do šuplíku s nápisem "nikdy neprožít znovu" a šla dál. Kolik máme v sobě takových bolestí, které ovlivňují naše chování, naše prožívání, naše štěstí? Kolik máme v sobě plných šuplíků bordelu, které si nepřejí být otevřeny, přesto nás neskutečně zatěžují…
Tantra má tu moc šuplík otevřít a znovu nás tomu vystavit. Uvnitř cítím, že je to dobře. Ale ten pocit, kdy znovu a znovu prožívám ten okamžik, kdy se hroutí celý můj svět, je hodně nepříjemný. Tenkrát jsem prolila litry slzy…stejně jsem všechnu bolest nevyplakala…
Věřím, že dnešní den vypláču i ty poslední slzy mého tehdejšího trápení a v šuplíku se uvolní místo…budu se cítit lehčí, svobodnější, šťastnější. Teď ale potřebuji plakat … nejlépe ve tvojí náruči….



Zpět do galerie